Valletta

Għar Dalam je hluboká krasová jeskyně na jihovýchodě Malty, pouhých padesát metrů od zálivu St George’s Bay nedaleko Birżebbuġy. Tvoří ji vápencové skály s chodbou širokou až osmnáct metrů, osm metrů vysokou a sto čtyřicet pět metrů hlubokou, která se vine do nitra ostrova. Vstupní portál leží pouhých patnáct a půl metru nad mořem a měří jedenáct metrů do šířky a čtyři a půl metru do výšky.

Jeskyně patří k nejvýznamnějším paleontologickým nalezištím na Maltě a je zapsána v národním seznamu kulturních památek. Vznikla erozí podzemních vod a řek během vlhkých období pleistocénu, kdy řeka Wied Dalam vymlela skalní masiv. V 19. století zde objevili kosterní pozůstatky pleistocénních zvířat včetně hrochů a trpasličích slonů badatelé jako Arturo Issel a John Henry Cooke. Později zde systematicky zkoumali vrstvy Gertrude Caton-Thompson a Joseph G. Baldacchino.

Návštěvníci mohou projít osvětlený úsek dlouhý osmdesát metrů po zpevněné cestě, zatímco nad vchodem sídlí malé muzeum s nejdůležitějšími nálezy. Během druhé světové války sloužila jeskyně jako úkryt a sklad paliva.

Původní sídla a hradiště

Borġ in-Nadur leží v otevřené krajině nedaleko Birżebbuġy s výhledem na záliv St George’s Bay. Archeologická lokalita zahrnuje megalitický chrám z období Tarxien a zbytky bronzového sídliště s nejstarší dochovanou opevňovací zdí na Maltě. Chrám má typický čtyřapsidový půdorys, zatímco opevnění tvořila půlkruhová zeď vysoká čtyři a půl metru, která chránila před pozemními útoky.

Dnes je lokalita spravována organizací Heritage Malta, ale veřejnosti není běžně přístupná. Zbytky zdiva a okolní pahorek svědčí o dávném významu místa, kde se nacházejí i bronzové koleje a sila svědčící o obchodu s egejskou oblastí.

Vodní stavby a inženýrské skvosty

Wignacourtův akvadukt vede od starobylé metropole Mdiny až do pevnostního města Valletta a byl postaven mezi lety 1610 a 1614. Tvoří jej kamenné oblouky různé výšky a tloušťky, které překonávají členitý terén a vedou vodu z vodonosných vrstev pod vápencovou planinou. Délka akvaduktu činí asi šestnáct kilometrů, přičemž většina trasy vede nad zemí.

Nejlépe dochované úseky se nacházejí v Birkirkara, Santa Venera a Mrieħel. Akvadukt byl odpovědí na nedostatek pitné vody ve Vallettě po tureckém obléhání v roce 1565 a zásoboval město po staletí. Později byla doplněna druhá větev z Fawwary, která systém rozšířila.

Obranné stavby a strážní věže

Qalet Marku neboli St Mark’s Tower je čtvercová strážní věž z let 1658–1659 stojící na mysu Qrejten Point nedaleko Naxxaru. Byla součástí série dvanácti věží postavených za vlády velmistra Martina de Redina a sloužila k včasnému varování před nepřátelskými loďmi. Věž má stranu osm metrů a výšku dvanáct metrů, na střeše byla umístěna malá děla a sloužila také jako pozorovatelna.

V blízkosti se nachází redoubt, pětihranné zemní opevnění, které doplňovalo obranu. V 19. století se uvažovalo o jejím zbourání, ale nakonec byla zachována a dnes patří mezi chráněné památky.

Opevnění a hradby

Victoria Lines tvoří téměř jedenáctikilometrová opevňovací zeď na severu Malty, která se táhne od pobřeží u Fomm-ir Rih až k pevnosti Madliena. Byla vybudována na přirozené geologické zlomu a sloužila jako obranná linie. Její stavba začala v 18. století maltézskými rytíři, ale dokončili ji až Britové v roce 1890.

Dnes jsou přístupné zejména rekonstruované úseky mezi Nadur a Falka Gap. Ze zdi se otevírají výhledy do krajiny a umožňuje se po ní procházet, přičemž nejlépe zachovaný je úsek Dwejra Lines.

Paláce a sídla vládců

San Anton Palace je barokní palác v Attardu, který dnes slouží jako oficiální rezidence maltského prezidenta. Byl postaven mezi lety 1623 a 1636 jako letní sídlo velmistra maltézského řádu a jeho zahrady jsou částečně přístupné veřejnosti. V paláci se nachází věž s vyhlídkou, soukromá kaple s erbovními znaky a barokní zahrada s oranžérií.

Zahrady jsou otevřeny od roku 1882 a představují ukázku barokní zahradní architektury s vodními prvky a vzácnými dřevinami. Palác tak nabízí pohled do života velmistrů a jejich dvora.

Církevní stavby a kaple

Knisja Parrokkjali tal-Lunzjata v Balzanu je barokní farní kostel postavený mezi lety 1669 a 1695 na místě starší kaple z 14. století. Věž s šesti zvony, včetně čtyřtunového zvonu, byla přistavěna v roce 1708 a je třetí největší na Maltě. Kostel má tvar latinského kříže a jeho konsekrace proběhla až v roce 1781.

Dnes je kostel centrem náboženského života v Balzanu a jeho symetrická fasáda s kamennými nikami tvoří výraznou dominantu obce.

Vojenské pevnosti a strážní věže

St Thomas Tower stojí na úzkém poloostrově mezi zálivem St Thomas Bay a Marsaskalským zálivem