Řím

25 cílů

V Římě se snoubí minulost s dneškem tak těsně, že procházka po jeho ulicích se stává cestou skrze dvacet století. Od antických památek, které formovaly celou západní civilizaci, přes barokní klenoty, jež dodnes dýchají osudem města, až po svědectví o tom, jak se z malého sídliště stalo srdce impéria a posléze duchovní centrum křesťanského světa. Tato trasa vede po stopách římské moci a víry, sleduje proměny města od císařských dob až po dnešek a ukazuje, jak se z kamení a mramoru rodí příběhy, které přežívají věky. Začíná u kolosea, kde se dříve ozýval řev diváků, a končí u fontány, kde se dodnes sbíhají sny a realita.

Srdce impéria

Koloseum stojí v údolí mezi pahorky Palatin a Oppius, kde kdysi proudily vody z Neronových zahrad. Vespasian jej začal stavět kolem roku 72 našeho letopočtu na místě, které mělo symbolizovat návrat moci lidu, a současně posílit prestiž své dynastie. Stavba byla financována z kořisti získané při židovské válce, což ji ihned spojilo s osudem celého impéria. Její rozměry – 188 metrů na délku, 156 na šířku a 48 metrů na výšku – zůstaly nepřekonány po staletí. Padesát tisíc diváků se sem vešlo podle přísného klíče: senátoři a císařská lóže dole, jezdci nad nimi, pak bohatí občané a nakonec na dřevěných tribunách ženy z nejchudších vrstev. Při otevření v roce 80 trvaly hry sto dní a zahynulo při nich pět tisíc zvířat. Dnes zůstal stát pouze severní půlkruh vnějšího zdiva, protože papežové a šlechtické rody si z něj po staletí odnášeli stavební materiál, dokud Benedikt XIV. roku 1744 nezakázal další odstraňování. Pod úrovní terénu se skrývá podzemní systém chodeb, kde se připravovali gladiátoři i zvířata, a právě odsud se otevírá nejhlubší pohled do života starověkého Říma.

Chrám všech bohů

Pantheon stojí na Marsově poli u Piazza della Rotonda s egyptským obeliskem, který sem byl přenesen z chrámu v Serápidě. Je to nejlépe zachovaná stavba antického Říma, složená z dvou zcela odlišných částí: ze severního portiku s korintskými sloupy, který působí jako obyčejný chrám, a z jižní kruhové síně s největší kupolí na světě. Její průměr 43,44 metru je shodný s výškou celé stavby, takže se v ní ztrácí hranice mezi zdí a nebem. Agrippa nechal první verzi postavit mezi lety 27 a 25 před naším letopočtem, ale požár roku 80 a blesk roku 110 ji těžce poškodily. Současná podoba vznikla mezi lety 114 a 128, přičemž nápis na vlysu stále připomíná Agrippu jako stavebníka – gesto, které vyjadřovalo Hadrianovu zdrženlivost v sebeprezentaci. Světlo do interiéru proniká jediným otvorem o průměru devět metrů v temeni kupole, kde se sbíhají paprsky přesně tak, jak to předpověděli římští stavitelé. Od roku 609 slouží Pantheon jako křesťanský kostel zasvěcený Panně Marii a svatým mučedníkům.

Síň slávy

Konstantinův oblouk stojí nedaleko Kolosea a převádí Via Triumphalis přes trasu, kterou procházely všechny triumfální průvody. Byl postaven k uctění vítězství Konstantina nad Maxentiem u Milvijského mostu roku 312 a slavnostně odhalen 25. července 315 při příležitosti desátého výročí císařovy vlády. S výškou 21 metrů, šířkou 25,7 metru a hloubkou přes sedm metrů patří k největším a nejmladším ze tří dochovaných triumfálních oblouků kolem Fora. Jeho reliéfy pocházejí z různých období: lovecké a obětní výjevy z doby Hadriana, scény z Dákých válek z Trajánovy baziliky, záběry z Markomanských válek z období Marka Aurelia. Pouze úzký pás nad postranními oblouky byl vytvořen speciálně pro Konstantina a zobrazuje jeho tažení z Milána. Zda šlo o úsporu nákladů nebo o záměr zasadit císaře do řady ctěných předchůdců, zůstává předmětem dohadů.

Císařské sídlo

Quirinal leží na jednom ze sedmi klasických pahorků a dosahuje výšky asi 57 metrů. Jeho název pochází od sabinského boha Quirina, jemuž byla zasvěcena jedna z nejstarších svatyní. V císařské době se zde usadila římská smetánka, která si budovala honosné vily kvůli čistějšímu vzduchu. Dnes je zdejší panorama určováno především Quirinalským palácem, který vznikl v letech 1583 až 1585 jako letní rezidence papeže Řehoře XIII. a později sloužil jako oficiální sídlo italských prezidentů. Palác má téměř 1200 místností na ploše 111 tisíc metrů čtverečních a spojuje v sobě historickou architekturu s politickou mocí. V kapli Cappella Paolina se dnes konají koncerty, zatímco v „dlouhém rameni“ budovy se nacházejí císařské apartmá, kde pobýval například Vilém II. Před palácem dominuje Fontana dei Dioscuri s obeliskem, naproti stojí Palazzo della Consulta, sídlo Ústavního soudu.