Keltensiedlung am Biberg

Keltská osada na Bibergu stávala na skalnatém vrchu u Kehlbachu na jihozápadním okraji Salcburské kotliny mezi kamenitým mořem a Leogangerskými skalními horami. Vrch Biberg byl asi sedmdesát metrů vysoký pahorek, který byl mezi lety 1927 a 1957 téměř úplně odstraněn těžbou diabasu a leukoxenu. Dnes po něm zůstaly jen mírné vyvýšeniny v terénu. Archeologické průzkumy se zde nikdy neuskutečnily, ale při těžbě byly nalezeny předměty, které putovaly do Salzburger Muzea. Mezi nálezy patří především zlomky keramiky s hřebenovou výzdobou a železné nástroje jako sekery, dláta, vrtáky, nože a kovářské nářadí. Tyto předměty pocházejí z období střední a pozdní laténské doby, tedy zhruba z let 280 před Kristem až po narození Krista. Zajímavým nálezem je bronzová soška jelena zvaná „Bibergský jelen“, vysoká necelých jedenáct centimetrů. Soška byla objevena v roce 1942 a zobrazuje jelena, který se právě vzpíná. Předpokládá se, že zde sídlil alpský keltský kmen Ambisontů, jehož jméno je doloženo pouze z nápisů na Tropaeum Alpium u La Turbie a z města na Magdalensbergu. Po dobytí Bibergu Římany byla na vrcholu postavena polygonální hradba. Během markomanských válek byl uvnitř postaven věž s hradební zdí silnou 1,65 metru. V oblasti Saalfeldenské kotliny přežila kelto-římská populace bez většího narušení i období stěhování národů. Později byl Biberg osídlen i Bavory. Roku 1343 je zde doloženo sídlo pánů z Kuchlu, roku 1437 je zmíněn Chuntz von Pypurg. Podle pověstí byly kameny z původního sídla po požáru Saalfeldenu v roce 1811 použity k obnově města.