Brusel

Brusel není jen město, nýbrž živý organismus, kde se mísí jazyky, styly a epochy. Tato cesta vás provede srdcem Evropské unie a zároveň belgickou metropolí, kde gotické katedrály sousedí s moderními institucemi a kde každý kámen vypráví příběh o bohaté minulosti i současném dění. Region Brusel-Hlavní město tvoří dvacet jazyků a kultur, přičemž francouzština a nizozemština se tu prolínají na každém rohu. Od symbolů národní identity přes světoznámé stavby až po srdce evropské politiky – tato trasa propojuje místa, která společně tvoří neopakovatelnou tvář metropole.

Srdce Evropské unie

Brusel je domovem institucí, jež rozhodují o osudu milionů lidí. Berlaymont, sídlo Evropské komise, stojí na křižovatce rue de la Loi a kruhového objezdu Roberta Schumana, kde se soustředí většina klíčových evropských úřadů. Jeho křížový tvar a skleněná fasáda jsou viditelné z dálky a symbolizují transparentnost a otevřenost evropské správy. V sousedství se nachází Evropský parlament a Rada Evropské unie, jejichž budovy tvoří architektonický celek známý jako Evropská čtvrť. Tato část města je neustále v pohybu, plná diplomatů, úředníků a novinářů, kteří denně utvářejí směr Evropy.

Generální ředitelství Evropské unie pro humanitární pomoc a ochranu obyvatelstva sídlí rovněž v Bruselu a koordinuje pomoc v krizových oblastech po celém světě. S rozpočtem přesahujícím miliardu eur ročně a sítí více než dvou set partnerů v padesáti zemích představuje tato instituce jeden z nejvýznamnějších pilířů evropské zahraniční politiky. Její budova na okraji města je místem, kde se rozhoduje o osudu lidí postižených válkami a přírodními katastrofami.

Symboly bruselské identity

Žádné putování Bruselem se neobejde bez zastavení u Manneken Pis, malé bronzové sošky močícího chlapečka, která se stala ikonou města. Socha stojí na rohu ulic rue de l’Étuve a rue du Chêne a její kořeny sahají až do 14. století, kdy na tomto místě stával kašna s podobnou postavou. Současná verze z roku 1965 je pouhou kopií, protože originál byl opakovaně odcizen a poškozen. Manneken Pis představuje nejen místní humorný duch, ale také symbol odporu a svobody projevu, zejména po teroristických útocích v roce 2016, kdy se jeho fotografie šířily jako projev solidarity.

Nedaleko se nachází Jeanneke Pis, její ženský protějšek, soška malé holčičky v podřepu, kterou vytvořil v roce 1985 Denis-Adrien Debouvrie. Socha stojí v úzké slepé uličce Impasse de la Fidélité a přestože nemá historický podklad, stala se oblíbeným místem pro turisty hledající méně známé kouty města. Vedle ní se rozkládá známá restaurace Délirium Café, která svým názvem i nabídkou piva přitahuje návštěvníky z celého světa.

Historické srdce metropole

Grand-Place, nazývaný též Grote Markt, je srdcem Bruselu a jedním z nejkrásnějších náměstí Evropy. Jeho gotická radnice s 96 metrů vysokou věží a uzavřená barokní fronta fasád jej činí neodolatelným pro každého návštěvníka. Náměstí bylo postaveno na místě vysušeného bažinatého terénu a jeho vznik sahá až do 11. a 12. století. Radnice byla postavena mezi lety 1401 a 1421 Jacobem van Tienenem, zatímco zvonice pochází z dílny Jana van Ruysbroecka. Po zničení francouzským bombardováním v roce 1695 bylo náměstí obnoveno v barokním stylu a získalo tak dnešní podobu.

Radnice na Grand-Place je jediným středověkým objektem, který se na náměstí dochoval, a slouží dnes především reprezentačním účelům. Vedle ní stojí Maison du Roi, budova, která dnes hostí Muzeum města Bruselu. Vnitřní prostory radnice jsou zdobeny bohatými sochařskými díly a uměleckými prvky, které odrážejí bohatou historii města. Náměstí samotné bylo v roce 1998 zapsáno na seznam světového dědictví UNESCO.

Architektura a umění

Atomium, postavený v roce 1958 pro světovou výstavu Expo 58, představuje jeden z nejvýraznějších symbolů moderního Bruselu. Tato 102 metrů vysoká konstrukce, kterou navrhli inženýr André Waterkeyn a architekti André a Jean Polakovi, zobrazuje šestnáctapůl miliardkrát zvětšenou krystalickou mřížku železa. Skládá se z devíti koulí propojených trubkami, přičemž tři z nich a tři spodní rohy jsou přístupné veřejnosti a slouží jako výstavní prostory.

Návštěvníci mohou vystoupat do horní koule, kde se nachází restaurace, a odtud shlédnout panoráma města. Propojovací trubky jsou vybaveny světelnými efekty a pohyblivými schodišti, která umožňují procházku celou konstrukcí. Po rekonstrukci mezi lety 2004 a 2006 byla původní konstrukce nahrazena nerezovými ocelovými plechy a polykarbonátovými okny, čímž byla zajištěna její dlouhodobá udržitelnost.

Dalším skvostem bruselské architektury je Palác Stoclet ve čtvrti Woluwe-Saint-Pierre. Tento obytný dům byl postaven mezi lety 1905 a 1911 podle návrhu vídeňského architekta Josefa Hoffmanna pro belgického podnikatele Adolpha Stocleta. Palác představuje mistrovské dílo vídeňské secese a spojuje architekturu, malířství, sochařství a umělecké řemeslo do jednoho celku. Zvláště působivé jsou interiéry s bílým turínským mramorem, zlacenými bronzovými lištami a