Stoječín

Stoječín je malá vesnice v Jihočeském kraji, tři kilometry jihozápadně od Českého Rudolce. Leží v nadmořské výšce 605 metrů ve východní části Novobystřické vrchoviny. V minulosti zde žilo německé obyvatelstvo s českou menšinou, po roce 1945 byli Němci odsunuti a vesnice dosídlena Čechy. V roce 1843 zde žilo 222 obyvatel ve 34 domech a 50 domácnostech. První zmínka o obci pochází z roku 1369, kdy ji Mikšík z Horní Vsi prodal Svanovi a Kunšovi z Olešné. Vesnice byla součástí různých panství, včetně Českého Rudolce, a její osudy se měnily s politickými změnami. V roce 1597 ji získal Václav Hodický a připojil k rudoleckému panství. Na katastru Stoječína býval vrchnostenský dvůr a mlýn. V roce 1900 zde stál lihovar majitele velkostatku a vesnice byla elektrifikována až v roce 1948. Škola zde vznikla v roce 1909 jako jednotřídní, vyučovalo se nejprve německy, později česky. Na návsi stojí kaple svatého Linharta z roku 1880 a kamenný kříž z roku 1898. Severně od vsi se nachází technická památka – vodní pila u dvora Peníkov pod hrází rybníka. Dodnes stojí nová hájovna z roku 1889 při cestě z Matějovce do Českého Rudolce. Škola byla postavena na prostředním z tří návesních rybníčků. V okolí se dochovaly zbytky starých staveb, včetně zbořené pily Velkostatku z přelomu 19. a 20. století.