Jihlava

Jihlava stojí na Českomoravské vrchovině při řece téhož jména, která zde tvoří historickou zemskou hranici mezi Čechami a Moravou. Většina města leží na moravské straně, pouze severozápadní okraj patří Čechám. Bylo založeno ve 13. století jako hornické město s těžbou stříbra a dnes patří k významným památkovým rezervacím. Historické jádro tvoří pravidelná síť ulic s velkým náměstím uprostřed, které dalo vzniknout vnitřnímu městu. Město obklopují zbytky hradeb a parkánů ze 14. a 15. století, svědčící o jeho dávné pevnostní roli. Město proslulo těžbou stříbra, která přilákala mnoho obyvatel a ovlivnila jeho rozvoj. Král Václav I. založil horní město a brzy poté zde začala ražba mincí. Za Přemysla Otakara II. získalo stavební řád, který dal městu pravidelný půdorys a opevnění. Těžba stříbra byla tak významná, že král dostával osminu z každé těžby. Husitské války město přečkalo díky své katolické orientaci a pevným hradbám, které odolaly i útokům Jana Žižky. Historické jádro nabízí prohlídku domů různých architektonických stylů, od gotických po renesanční a barokní. Na Masarykově náměstí stojí morový sloup a pamětní deska Evžena Plocka. Zbytky hradeb a bran umožňují sledovat průběh bývalého opevnění. Město je protkáno sítí ulic, které vedou k významným místům jako je kostel svatého Jana. Okolní krajina s řekou a kopci poskytuje procházky s výhledy na město a jeho historii.