Pisa

Pisa je město, kde kameny a klenoty vytvářejí nejen architekturu, ale i příběhy, které se táhnou staletími. Na malém prostoru se tu setkávají světská i církevní moc, věda a umění, zábava a zbožnost, a to vše ve stínu ikonického šikmého zvonice, která dala celému městu tvář. Projděte se od srdce historického centra až k břehům Arno, od středověkých chrámů po botanické zahrady, a objevte, jak Pisa dýchá svou minulostí i současností.

Srdce Pisy

Piazza dei Miracoli patří k nejznámějším místům Itálie a její bílý mramor září tak jasně, že se zdá, jako by se tu zastavil čas. Na tomto místě se sbíhají čtyři vrcholná díla pisaného umění: katedrála Santa Maria Assunta, šikmá zvonice, baptisterium San Giovanni a monumentální hřbitov Camposanto. Katedrála, započatá roku 1063, byla prvním velkým dílem, které mělo ukázat sílu a bohatství tehdejší námořní republiky. Její pětilodní basilika s mohutnou eliptickou kopulí a fasádou zdobenou sedmi slepými arkádami a třemi portály představuje mistrovské dílo, kde se mísí raně křesťanské, románské i byzantské prvky. Uvnitř vás ohromí pětice lodí, bohatě zdobený strop a pozoruhodná kazatelna od Giovanniho Pisana.

Zvonice, která si získala svět

Šikmý zvonice, postavený od roku 1173, je symbolem nejen Pisy, ale i lidské snahy překonat přírodní zákony. Jeho čtyři stupně sklonu, způsobené nestabilním podložím z bahna a písku, byly po staletí předmětem úsilí o záchranu. Dnes se můžete projít jeho 294 schody a z vrcholu sledovat panorama města, kde se zelené kopce Toskány setkávají s modrou hladinou moře. Zvonice byla původně součástí katedrály, ale její samostatná existence ji učinila jedním z nejfotografovanějších staveb světa. Sedm zvonů uvnitř mlčelo dlouhá léta kvůli nebezpečí zřícení; dnes se opět ozývají, i když jen občas.

Křest ve velkém stylu

Baptisterium San Giovanni, největší svého druhu na světě, se tyčí vedle zvonice a katedrály a svým kruhovým půdorysem připomíná jeruzalémskou Anastasis. Začalo se stavět roku 1152 a jeho fasáda vypráví příběh dvou generací stavitelů: zatímco Diotisalvi položil základy, jeho následovníci Niccolò a Giovanni Pisano dovedli dílo k dokonalosti. Uvnitř vás ohromí akustika, která dokáže ztišit i šepot, a bohatě zdobená kazatelna od Niccolòa Pisana, kde se mísí toskánský styl s francouzskou gotikou. Osmiboké křtitelnice uprostřed prostoru patří k nejstarším v Evropě.

Poslední odpočinek na náměstí zázraků

Camposanto Monumentale uzavírá Piazza dei Miracoli na severní straně a představuje jeden z nejvýznamnějších hřbitovů Evropy. Jeho gotická fasáda z bílého mramoru s řadou slepých arkád působí jako uzavřený svět, kde se snoubí umění a smrt. Uvnitř se rozkládá dlouhý křížový ochoz s dvorkem plným cypřišů a trávy, kde se nacházejí antické sarkofágy a zbytky fresek, které kdysi pokrývaly stěny. Nejznámější cyklus, připisovaný Buonamico Buffalmaccovi, zobrazuje Triumf smrti, Poslední soud a Peklo – obrazy tak působivé, že byly během druhé světové války poškozeny a následně restaurovány technikou a strappo.

Zahrada věd a zázraků

Botanická zahrada v Pise, založená roku 1543, patří k nejstarším univerzitním zahradám na světě a představuje zelené srdce města. Původně sloužila jako sbírka léčivých rostlin pro lékařskou fakultu, dnes zde roste na tři hektarech přes dva tisíce druhů rostlin. Nejstarší stromy, jako ginkgo biloba a magnolie z roku 1787, se tyčí vedle systematických oddělení, kde se pěstují geofyty a sukulenty. Zahrada byla několikrát přestěhována, dnes leží nedaleko Piazza dei Miracoli a nabízí klidný únik od ruchu města. Její součástí je i sbírka léčivých rostlin zvaná Orto del Mirto.

Místo pro rytíře a jejich příběhy

Piazza dei Cavalieri, kdysi politické a vojenské centrum Medicejských, dnes patří k nejmalebnějším místům Pisy. V jejím středu stojí kostel Santo Stefano dei Cavalieri, postavený pro Řád svatého Štěpána, který měl hájit středomořské pobřeží před piráty. Fasáda kostela, navržená Donem Giovannim de’ Medicim a Alessandrem Pieronim, a interiér s bohatými malbami od Il Cigoliho a Alessandra Allori představují vrchol manýrismu. Vedle kostela se tyčí Palazzo della Carovana, sídlo Scuola Normale Superiore, kde kdysi sídlil Řád. Jeho fasáda zdobí sgrafita se zvířetníkem a bustami toskánských velkovévodů.

Klenot u řeky Arno

Santa Maria della Spina je malá, ale okouzlující gotická kaple, která původně stála přímo v korytu řeky Arno. Její jméno odkazuje na trn z Kristovy koruny, který zde byl dlouho uchováván. Postavena kolem roku 1230 a rozšířena Lupem di Francescem, představuje skvost pisané gotiky s bohatě zdobenou fasádou a sochami od Giovanniho a Nina Pisana. Kvůli častým povodním byla kaple několikrát přestěhována, dnes ji najdete v