Okoř

Okoř je zřícenina hradu na okraji stejnojmenné vesnice v okrese Praha-západ. Leží asi patnáct kilometrů severozápadně od Prahy ve Středočeském kraji. Od roku 1965 je chráněna jako kulturní památka. Hrad byl postaven ve druhé polovině třináctého století. Jeho zakladatelem byl nejspíše některý z významných představitelů církve.

Okoř sloužila od poloviny čtrnáctého století jako sídlo bohatých pražských měšťanů a méně významných šlechtických rodů. Ve druhé polovině patnáctého století ji získali páni z Donína. Později hrad patřil Bořitům z Martinic, kteří jej v polovině sedmnáctého století přenechali jezuitům. Ti Okoř barokně upravili a využívali ji jako letní sídlo. Po zrušení jezuitů se hrad stal zdrojem stavebního materiálu a proměnil se ve zříceninu.

Hrad stojí na skále v údolí Zákolanského potoka v nadmořské výšce okolo 275 metrů. Dochovaná podoba hradního jádra je výsledkem přestavby ve čtrnáctém století. Rozvoj palných zbraní si v patnáctém století vynutil výstavbu vnějšího opevnění s dvojicí polookrouhlých dělostřeleckých bašt. V hradním jádře proběhly stavební úpravy během renesance. Pozdější stavební práce měly spíše údržbový charakter a většina z nich zanikla.