Mířkov

Mířkov je malá vesnice v okrese Domažlice v Plzeňském kraji. Leží v mírně zvlněné krajině západních Čech, nedaleko od Horšovského Týna. Obec se skládá ze dvou částí, Mířkova a Křakova, které jsou propojeny místními cestami. V minulosti byla vesnice součástí několika šlechtických panství, což ovlivnilo její historii i podobu. Dnes je Mířkov samostatnou obcí s několika zachovalými památkami a usedlostmi. Jeho název se v průběhu staletí měnil, od původního Mirkov po současné Mířkov používané od roku 1924.

Mířkov patří k obcím s bohatou historií, která sahá až do roku 1158. První písemná zmínka o něm pochází z tohoto roku, kdy byl majetkem Hartmana z Mířkova. V průběhu staletí se majitelé střídali, mezi nimiž byli například bratři Kočovští z Kočova nebo Přibík ze Stropčic. V roce 1603 získal Mířkov Vilém starší Popel z Lobkowicz, jehož majetek byl po bitvě na Bílé hoře konfiskován. Později byl Mířkov poněmčen a dosídlen německy mluvícím obyvatelstvem. Po druhé světové válce byli němečtí obyvatelé odsunuti.

Mezi hlavní pamětihodnosti patří kostel svatého Víta, který stojí uprostřed návsi. V areálu bývalého hospodářského dvora se nacházejí pozůstatky tvrze, z níž se dochoval pouze suterén. Další zajímavostí je venkovská usedlost čp. 23, která představuje typickou ukázku místní lidové architektury. V okolí Mířkova se nacházejí archeologická naleziště, například hradiště na Malém křakovském vrchu z pozdní doby halštatské. Na vrcholu Racovského vrchu bylo osídlení z eneolitu, zatímco na Tříslovci a Rozsoše se nacházela sídliště z pozdní doby halštatské a středověku.