Vlachovice

Vlachovice stojí v údolí říčky Vlára na jihovýchodě Zlínského kraje. Leží mezi Valašskými Kloboukami a Zlínem, asi šest kilometrů od prvních a dvacet tři od druhých. Obec má kolem patnácti set obyvatel a její kořeny sahají hluboko do středověku. První zmínka pochází z roku 1261 v listině vizovického kláštera. Rod Vlachovských z Vlachovic zde sídlil až do počátku 18. století. Vlachovice patří k nejstarším obcím v regionu a jejich historie je spojena s významnými událostmi. Roku 1556 získaly status městečka s právem pořádat trhy a vlastním znakem. Ten je dnes součástí obecního praporu. Ve znaku je také vyobrazeno vodní tvrziště zvané Kaštýl, poslední sídlo vlachovického rodu. Předtím zde stávala vodní tvrz, která zanikla během uherských vpádů na počátku 18. století. Nad obcí se nachází pohřebiště lidu popelnicových polí z doby bronzové. Archeologové zde objevili množství nádob a nástrojů, včetně neobvyklých rituálních tvarů. Ve vesnici stojí dřevěná zvonice z poloviny 19. století a barokní kostel svatého Michaela archanděla. Socha svatého Floriána a zbytky panského dvora doplňují památkovou scénu. Obec také připomíná své významné rodáky, mezi nimi kněze pronásledované za druhé světové války.