Valkeřice

Valkeřice je protáhlá údolní vesnice v severovýchodní části Českého středohoří, východně od Benešova nad Ploučnicí. Leží v chráněné krajinné oblasti při hranici Ústeckého kraje s Libereckým krajem. Většina domů stojí podél silnice II/240, která prochází celou obcí. V katastru Valkeřic se nachází téměř zaniklá osada Sluková, vysídlená po roce 1945. Obec má charakteristické údolní lánové uspořádání, typické pro tuto část Českého středohoří. Sousední vesnice jako Merboltice nebo Blankartice mají podobné půdorysné schéma.

Valkeřice patří mezi vrcholně středověká sídla založená ve 13. století pány z Michalovic. Vznikly spojením dvou vesnic, Pertoltic a Erkeřic, které byly poprvé doloženy v roce 1363. V 15. století ves získal rod Pojetických, později ji vlastnili Konojedští z Pojetic. František Antonín Špork, významný šlechtic a mecenáš, věnoval pozornost i Valkeřicím. V roce 1701 zde nechal postavit lovecký zámeček, který byl později přestavěn na barokní kostel svaté Barbory. Zdejší panství patřilo až do konce feudalismu rodu Swéerts-Šporků.

Centrem obce je kostel svaté Barbory z let 1724–1728, postavený podle plánů Zachariase Hoffmanna. Vedle kostela stojí fara a bývalá škola, kolem nichž se nachází návsí. Od kostela vede cesta vzhůru alejí k místu, kde dříve stával lovecký zámeček. V okolí se nacházejí zbytky zaniklé osady Sluková a pozůstatky průmyslových staveb z 18. a 19. století. Údolí kolem Valkeřického potoka je lemováno usedlostmi s velkými dvory a pásy záhumenicové plužiny. Vesnice byla v minulosti známá také pěstováním chmele a lnu.