Volenice

Volenice jsou malá vesnice v Jihočeském kraji. Leží v nadmořské výšce 468 metrů na rozhraní prvních výběžků Šumavského podhůří a Pootavského údolí. Krajina kolem je velmi členitá s hlubokými údolími malých potoků, které patří k povodí řeky Otavy. Geologický podklad tvoří staré magmatizované ruly a místy vystupuje světle šedý granodiorit. V severovýchodní části území se nacházejí říční písky a štěrkopísky, zatímco v severozápadní části převládají naváté sprašné hlíny. Půdy jsou středně těžké, písčitohlinité a dobře zpracovatelné. Vesnice má dlouhou historii sahající až do mladší doby slovanské. První písemná zmínka pochází z roku 1227, kdy patřila klášteru svatého Jiří v Praze. Název obce pravděpodobně pochází z osobního jména Volen. V průběhu staletí se majitelé často střídali, mezi nimi byli například Jiří z Poděbrad nebo Vilém z Rožmberka. Během první světové války odešlo do války 140 mužů, z nichž 21 nepřežilo. Památník na návsi připomíná jejich oběti. V roce 1945 byla ve Volenicích ubytována skupina amerických vojáků. Ve Volenicích se nachází kostel svatého Petra a Pavla, kolem kterého vznikla první škola již ve 14. století. Škola byla několikrát přestavována, naposledy v roce 1991, kdy byla rozšířena a stala se jediným vzdělávacím zařízením ve vesnici. Krajina kolem je tvořena převážně zemědělskými poli, kde se pěstují brambory, obilí a řepka olejka. Pole zde převažují nad lesy, které jsou tvořeny především dubovo-bukovými porosty typickými pro hercynskou květenu. V okolí se vyskytují všechny běžné druhy středoevropské zvěře žijící v malých lesích a na polích.