Pardubické krematorium

Pardubické krematorium stojí na jižním okraji města v rozlehlém parkovitém prostoru. Bylo postaveno podle plánů architekta Pavla Janáka v letech 1921 až 1923 ve stylu art deco. Jeho vznik podpořila Společnost přátel žehu, která považovala kremaci za moderní manifest. Stavba byla zprvu kritizována funkcionalisty, později ji rehabilitovalo postmoderní umění. Krematorium se nachází na Centrálním hřbitově v Pardubicích. Filmový režisér Juraj Herz využil exteriéry i interiéry tohoto krematoria pro svůj snímek Spalovač mrtvol z roku 1968. Soutěž na stavbu byla vypsána až po roce 1919, kdy bylo zpopelňování zákonně povoleno. Z mnoha návrhů byly oceněny práce Pavla Janáka, Bedřicha Feuersteina a Otakara Poláka. Janákův návrh nakonec zvítězil a byl realizován. Před budovou vede monumentální schodiště se dvaceti čtyřmi stupni, symbolizujícími denní cyklus. Na třetím stupni stojí pískovcové plastiky dívek od Karla Linharta, které představují časové okamžiky. Vnitřní prostor tvoří čtvercová síň s barevnou vitráží a modrou klenbou zdobenou hvězdami. Stěny smuteční síně slouží také jako kolumbárium. Interiér propojuje symboliku světla, života a proměny prostřednictvím barevných prvků a detailů.